9. díl - FRANCO, OSCAR, JUAN
(a hořící kalhoty) (Juan se sprchuje a slyší ze sprchy křičet Oscara)
O: Franco? Tak dělej, kde jsi?
J: Oscare? Oscare, co se děje? (Juan vylejzá ze sprchy - záběr na Oscara)
O: Franco?
F: Už jdu! (Všude je plno kouře, Oscar s něčím mává, přibíhá Franco a leje na Oscaru pořádnou sprchu vody)
O: Ty seš ale idiot, prosím tě!
F: Promiň, ale proč jsi neuhnul, co?!
O: Nejen, že nám podpálíš barák, ještě mi dáš sprchu. (Přichází Juan)
J: Co se to tu děje? Odkud je ten kouř?
O: Francovi asi přeskočilo! Má hlavu někde v oblacích. Chtěl jsem, aby mi vyžehlil kalhoty a podívej, co udělal! Vidíš? (Oscar ukazuje Juanovi spálené kalhoty)
O: Moje nejlepší kalhoty! Tys to udělal schválně, protože se ti nelíbí, když po tobě něco chci. F: Dělám snídani a zapomněl jsem, že tu mám zapnutou žehličku!
O: Já tě snad roztrhnu jako hada! (A mydlí Franca ohořelýma kalhotama)
j: Dost, dost..! Proč sis ty kalhoty nevyžehlil sám?
F: Moje řeč! Chce po mně, abych mu pral, žehlil.. Jsem tvoje služka? Nejsem! A v kuchyni taky nic nedělá! Už se to pálí, sakra! (Franco odbíhá do kuchyně, kde dělal snídani)
O: Tak vidíš, jakej je to pitomec! To má z toho, že ponocuje v baru! J
: Nech toho! Dej pokoj! No tak se nasnídáme cestou, do háje! Nechci přijet pozdě do práce. (Juan odchází, Oscar si naštvaně svléká morké tílko)
O: Teď musím sehnat peníze na nový kalhoty, pitomče jeden...!! (a háže za Francem sundané tílko)
64. díl - FRANCO A OSCAR SI DOBÍRAJÍ JUANA
(Franco a Oscar jsou za ohradou a strefují se do Juana, který čistí koně)
F: Teď seš v pohodě, co brácho? Nemáš si na co stěžovat!
O: Hm.. Juančo?! Lepší důkaz lásky už chlap těžko dostane, co Franco?Když se ženská odváží přijet takhle v noci! Mně se stát něco podobnýho.. (Oscar a Franco se smějí)
O: To by pak byla jízda, člověče! Kdyby tak Jimena udělala to samý! To by bylo!
J: Dobrý už, prosím vás! To už stačilo! Je to moje věc! Proč se musíte pořád plíst do mýho soukromýho života?!
F: Á, přesťan být takovej egoista! Ty se nám taky pleteš do života! Tak že máme právo dělat to stejný. Tys to před náma pěkně tutlal, done Juane!
O: Odkdy se zase s Normou vídáš? Už za tebou byla dřív a my jsme si toho nevšimli, co Juane?!
J: Není to jednoduchý s takovýma čmuchalama, jako jste vy! (Franco se směje)
J: Včera to bylo poprvý, co přišla! Tak že vám důrazně zakazuju, abyste to někde vyslepičili! Rozuměli jste?
O: Dobře, ale řekni nám, jak na tom jste? Vrátíte se k sobě nebo ne?
J: Víte, že vypadáte jako dvě starý klepny?! Ještě se nevyjádřila. Nebudu na ni tlačit! Tak na tom jsme!
O: Tak na tom jsme! (A smích Oscara a Franca)
64. díl - KŘTINY JUANA DAVIDA
(Gabriela se zase hádá) (Je po křtinách a všichni jsou ještě v kostele)
O: Myslím, že bysme odtud mohli odejít.
G: Buďte tak laskav a dejme mi ho! (Myslí tím Juana Davida, kterého Juan drží v náručí)
J: Promiňte, ale budete s námi chvíli na naší haciendě!
O: Uspořádali jsme malou slavnost, na kterou jste taky srdečně zváni (malé zaváhání) O: i Vy..
G: Jste blázen! Myslíte si, že bych vkročila do Vašeho domu? Nebuďte neurvalec! Jestli jsem s tímhle souhlasila, tak jen proto, aby bylo dítě pokřtěno! Nejsem spokojená se jménem! Je mi naprosto odporné!
F: Opravdu? Mně nepřipadá škaredé! (A podívá se nevinně na Gabrielu)
G: Budu mu říkat David, protože ani za nic bych ho neoslovila JUANE! (a hodí pohledem k Juanovi - jako by už jen jeho jméno bylo nadávkou)
G: Odevzdejte mi ho! Okamžitě!
J: Už jsem Vám řekl, že bude s námi na haciendě na oslavě!
G: Normo! Normo, řekni mu ať udělá, co říkám! (Norma přichází k Juanovi - bavila se do té doby s knězem)
F: Doňo Gabrielo, nerozčilujte se! Nechte nás, ať se taky potěšíme se svým synovcem, ano? Je to porvé, co budeme pohromadě!
G: A pravděpodobně také naposledy!
N: Mami, prosím tě! Tohle není vhodná chvíle, abysme se hádali! Zlatíčko. (to dělá cukrbliky na Juana Davida)
G: No, dobrá. Dělej, jak chceš! Jdi tedy s nimi! ALe nebudeš tam dlouho a ani na vteřinu nespustíš Davida z očí!
J: Já vám to říkal. (To mluví Juan k bratrům)
G: Dělej, tak už si ho vezmi! (Poroučí Gabriela Normě)
N: Ano, mami.
G: Nemůžu malého vidět v prackách tady toho ORANGUTANA!
J: Tak že ORANGUTAN Vám z duše děkuje za Vaše ušlechtilé gesto!
G: Ty zmetku!! (Gabriela prostě musí mít poslední slovo)
(a hořící kalhoty) (Juan se sprchuje a slyší ze sprchy křičet Oscara)
O: Franco? Tak dělej, kde jsi?
J: Oscare? Oscare, co se děje? (Juan vylejzá ze sprchy - záběr na Oscara)
O: Franco?
F: Už jdu! (Všude je plno kouře, Oscar s něčím mává, přibíhá Franco a leje na Oscaru pořádnou sprchu vody)
O: Ty seš ale idiot, prosím tě!
F: Promiň, ale proč jsi neuhnul, co?!
O: Nejen, že nám podpálíš barák, ještě mi dáš sprchu. (Přichází Juan)
J: Co se to tu děje? Odkud je ten kouř?
O: Francovi asi přeskočilo! Má hlavu někde v oblacích. Chtěl jsem, aby mi vyžehlil kalhoty a podívej, co udělal! Vidíš? (Oscar ukazuje Juanovi spálené kalhoty)
O: Moje nejlepší kalhoty! Tys to udělal schválně, protože se ti nelíbí, když po tobě něco chci. F: Dělám snídani a zapomněl jsem, že tu mám zapnutou žehličku!
O: Já tě snad roztrhnu jako hada! (A mydlí Franca ohořelýma kalhotama)
j: Dost, dost..! Proč sis ty kalhoty nevyžehlil sám?
F: Moje řeč! Chce po mně, abych mu pral, žehlil.. Jsem tvoje služka? Nejsem! A v kuchyni taky nic nedělá! Už se to pálí, sakra! (Franco odbíhá do kuchyně, kde dělal snídani)
O: Tak vidíš, jakej je to pitomec! To má z toho, že ponocuje v baru! J
: Nech toho! Dej pokoj! No tak se nasnídáme cestou, do háje! Nechci přijet pozdě do práce. (Juan odchází, Oscar si naštvaně svléká morké tílko)
O: Teď musím sehnat peníze na nový kalhoty, pitomče jeden...!! (a háže za Francem sundané tílko)
64. díl - FRANCO A OSCAR SI DOBÍRAJÍ JUANA
(Franco a Oscar jsou za ohradou a strefují se do Juana, který čistí koně)
F: Teď seš v pohodě, co brácho? Nemáš si na co stěžovat!
O: Hm.. Juančo?! Lepší důkaz lásky už chlap těžko dostane, co Franco?Když se ženská odváží přijet takhle v noci! Mně se stát něco podobnýho.. (Oscar a Franco se smějí)
O: To by pak byla jízda, člověče! Kdyby tak Jimena udělala to samý! To by bylo!
J: Dobrý už, prosím vás! To už stačilo! Je to moje věc! Proč se musíte pořád plíst do mýho soukromýho života?!
F: Á, přesťan být takovej egoista! Ty se nám taky pleteš do života! Tak že máme právo dělat to stejný. Tys to před náma pěkně tutlal, done Juane!
O: Odkdy se zase s Normou vídáš? Už za tebou byla dřív a my jsme si toho nevšimli, co Juane?!
J: Není to jednoduchý s takovýma čmuchalama, jako jste vy! (Franco se směje)
J: Včera to bylo poprvý, co přišla! Tak že vám důrazně zakazuju, abyste to někde vyslepičili! Rozuměli jste?
O: Dobře, ale řekni nám, jak na tom jste? Vrátíte se k sobě nebo ne?
J: Víte, že vypadáte jako dvě starý klepny?! Ještě se nevyjádřila. Nebudu na ni tlačit! Tak na tom jsme!
O: Tak na tom jsme! (A smích Oscara a Franca)
64. díl - KŘTINY JUANA DAVIDA
(Gabriela se zase hádá) (Je po křtinách a všichni jsou ještě v kostele)
O: Myslím, že bysme odtud mohli odejít.
G: Buďte tak laskav a dejme mi ho! (Myslí tím Juana Davida, kterého Juan drží v náručí)
J: Promiňte, ale budete s námi chvíli na naší haciendě!
O: Uspořádali jsme malou slavnost, na kterou jste taky srdečně zváni (malé zaváhání) O: i Vy..
G: Jste blázen! Myslíte si, že bych vkročila do Vašeho domu? Nebuďte neurvalec! Jestli jsem s tímhle souhlasila, tak jen proto, aby bylo dítě pokřtěno! Nejsem spokojená se jménem! Je mi naprosto odporné!
F: Opravdu? Mně nepřipadá škaredé! (A podívá se nevinně na Gabrielu)
G: Budu mu říkat David, protože ani za nic bych ho neoslovila JUANE! (a hodí pohledem k Juanovi - jako by už jen jeho jméno bylo nadávkou)
G: Odevzdejte mi ho! Okamžitě!
J: Už jsem Vám řekl, že bude s námi na haciendě na oslavě!
G: Normo! Normo, řekni mu ať udělá, co říkám! (Norma přichází k Juanovi - bavila se do té doby s knězem)
F: Doňo Gabrielo, nerozčilujte se! Nechte nás, ať se taky potěšíme se svým synovcem, ano? Je to porvé, co budeme pohromadě!
G: A pravděpodobně také naposledy!
N: Mami, prosím tě! Tohle není vhodná chvíle, abysme se hádali! Zlatíčko. (to dělá cukrbliky na Juana Davida)
G: No, dobrá. Dělej, jak chceš! Jdi tedy s nimi! ALe nebudeš tam dlouho a ani na vteřinu nespustíš Davida z očí!
J: Já vám to říkal. (To mluví Juan k bratrům)
G: Dělej, tak už si ho vezmi! (Poroučí Gabriela Normě)
N: Ano, mami.
G: Nemůžu malého vidět v prackách tady toho ORANGUTANA!
J: Tak že ORANGUTAN Vám z duše děkuje za Vaše ušlechtilé gesto!
G: Ty zmetku!! (Gabriela prostě musí mít poslední slovo)